Pokud hledáte lékaře s psychosomatickou specializací, tak klikněte zde

Psychosomatický lékař je vzdělaný ve smyslu znění výkonu „psychosomatická́ intervence“, tedy se zvláštní́ specializovanou způsobilostí v nástavbovém oboru psychosomatika a/ nebo absolvent kurzu IPVZ „Základní́ psychosomatická́ péče I-IX“ + 120 hodin sebezkušenosti, např. v rámci akreditovaného psychoterapeutického výcviku nebo v rámci předatestační přípravy. Absolventi kurzů mají povinnost realizovat 1 x ročně supervizi formou Balint.

Pacienti mají nárok ze svého zdravotního pojištění využít 7,5 hodiny psychosomatické intervence za rok, kdy lékař může jednotlivé sezení rozdělit na min. 15minutové bloky.

Jde o rozhovor mapující pacientovy obtíže včetně všech jejich specifik a neobvyklostí a pokus zasadit je do širších souvislostí pacientova života (psychosomatická anamnéza).  Lékař se dále snaží u pacienta navodit postupnou změnu, a to i poskytováním informací, které ke změně povedou. Pomáhá poskytnout nemocnému naději, oporu, vytvořit novou cestu od tělesně orientovaného porozumění nemoci k porozumění v širších souvislostech. Podporuje u pacienta reflexi, hledání psychologických souvislostí se subjektivně významnými a zatěžujícími skutečnostmi. Snaží se pacienta vést k aktivnímu podílu na léčbě.

Psychoterapie jako léčba psychologickými prostředky (jako je slovo, gesto, dotyk, ale i mlčení ap.) vede k odkrývání a zvědomování skrytých obsahů našeho duševního života. Dále pak k porozumění těsného propojení těchto dějů s naším tělesným požíváním, ale i se způsobem života a kvalitou našich vztahů. V komplexní psychosomatické péči má psychoterapie své nezastupitelné místo tehdy, když pro zlepšení pacientova stavu nedostačuje cílený rozhovor v rámci psychosomatické intervence.

Fyzioterapeutická péče je primárně cílena na problémy s pohybovým systémem. Ty mají často psychosomatický ráz, psychika hraje v jejich vzniku významnou roli. Nicméně kromě toho může být fyzioterapeutická intervence účinná i u onemocnění dalších orgánových systémů, které mají psychosomatický charakter. Její účinek je komplexní, harmonizuje funkci neurovegetativního systému a díky viscerovertebrálním vztahům může být cílena i na ovlivnění funkce vnitřních orgánů.

Psychiatr je zapojen do komplexní psychosomatické péče především jako empaticky naslouchající odborník, jenž v rámci svých lékařských možností může nemocnému s příznaky prospět podáním psychofarmak snižujících jeho utrpení.  Nejčastěji se v tomto případě ordinují antidepresiva (jež mají i protibolestivý efekt!), některá z tzv. antipsychotik (zde nikoliv z důvodu psychózy!) ve velmi nízkém dávkování, sedativní (a pokud možno nenávykové) léky (kupř. i se svalově relaxačním efektem) anebo hypnotika (při dlouhodobé nespavosti).

Denní psychosomatický stacionář představuje intenzivní formu ambulantní psychoterapeutické péče. Klienti stacionáře přichází každý všední den do prostor stacionáře a společně absolvují připravený psychoterapeutický program.

Stěžejní náplní programu je skupinová psychoterapie, která představuje systematickou skupinovou psychoterapii o maximálním počtu 9 účastníků.
Doplňkové programy představují program arteterapeutický, vedený nácvik relaxačních technik, na tělo orientovaná cvičení.
Od stacionáře lze očekávat rozšíření náhledu na problematiku, která je indikací vstupu do stacionáře. Dále možnost porozumět svým symptomům a jejich proměnám ve vztahu k okolí. Osvojení relaxačních technik a seznámení s řadou podpůrných terapeutických technik. Program oslovuje vaši psychiku též neverbálními metodami.