Když tělo promluví
Psychosomatické obtíže v kontextu traumatu z pohledu daseinsanalytické psychoterapie
Psychosomatické symptomy někdy nevznikají pouze v těle. Mohou být také způsobem, jakým lidská existence reaguje na situace, které člověk dlouhodobě nese ve svém životě.
Mgr. Petra Jonášová, DiS.
Abstrakt
Článek představuje daseinsanalytické porozumění psychosomatickým obtížím v kontextu traumatické zkušenosti z perspektivy psychoterapeutické praxe. Daseinsanalýza vychází z ontologického předpokladu jednoty lidské existence, a proto nepracuje s oddělením psychických a tělesných procesů. Tělesné symptomy nejsou chápány pouze jako biologické poruchy organismu, ale jako součást způsobu, jakým člověk existuje ve světě. Mohou upozorňovat na omezení životních možností člověka a otevírat prostor pro nové porozumění jeho životní situaci. Text vychází z daseinsanalytické tradice a z práce Oldřicha Čálka a ukazuje, jak lze s psychosomatickými obtížemi pracovat v psychoterapeutickém procesu.
Klíčová slova: psychosomatika, trauma, daseinsanalýza, tělesnost, psychoterapie
Úvod
Někdy začne člověka bolet tělo ve chvíli, kdy už jeho život nese příliš mnoho napětí. Klienti v psychoterapii často přicházejí s tělesnými obtížemi, pro něž se nepodařilo nalézt jednoznačné somatické vysvětlení. Popisují tlak na hrudi, bolesti břicha, pocit sevření v oblasti žaludku, dechové obtíže nebo chronické napětí v těle. Přestože lékařská vyšetření neprokazují somatické onemocnění, tyto obtíže mohou být velmi zatěžující a často významně zasahují do každodenního života.
U řady těchto klientů lze v životním příběhu nalézt zkušenost psychického traumatu nebo dlouhodobé vztahové zátěže. Trauma může proměnit způsob, jakým člověk prožívá sebe, druhé i svět kolem sebe. Tyto změny se často promítají také do tělesného prožívání.
Daseinsanalytická psychoterapie nabízí specifické porozumění těmto obtížím. Nevychází z rozdělení člověka na psychiku a tělo, ale z předpokladu jednoty lidské existence.
Jak uvádí Oldřich Čálek:
„V daseinsanalytickém pojetí není člověk rozdělen na psychickou a tělesnou složku. Lidská existence je jednotná a tělesnost je jedním z existenciálních způsobů, jak se člověk vztahuje ke světu.“
(Čálek, 2005, s. 483)
Z tohoto pohledu nejsou psychosomatické symptomy pouze „poruchou těla“, ale mohou být také způsobem, jakým lidská existence reaguje na situace, které člověk ve svém životě dlouhodobě nese.
Trauma jako proměna vztahu ke světu
Daseinsanalýza vychází z filozofie Martina Heideggera, který popisuje člověka jako bytost, jejíž existence je vždy „bytím-ve-světě“ (Heidegger, 1996). Člověk tedy není izolovaným organismem ani souborem psychických procesů, ale bytostí, která svůj život vždy prožívá v určitém světě vztahů, významů a možností.
Traumatická zkušenost může tento způsob bytí ve světě hluboce narušit. Nejde pouze o psychickou reakci na stresující událost, ale o změnu v tom, jak člověk prožívá sebe, druhé lidi i svět.
Trauma může například vést k:
- zúžení životních možností
- zvýšenému pocitu ohrožení
- ztrátě pocitu bezpečí
- omezení spontánního prožívání.
Z daseinsanalytického hlediska lze trauma chápat jako situaci, ve které se svět člověka stává užším, méně bezpečným a méně otevřeným.
Když tělo začne mluvit
Daseinsanalýza nepracuje s oddělením psychiky a těla. Člověk je vždy zároveň tělem i existencí, která se prostřednictvím těla vztahuje ke světu.
Čálek popisuje psychosomatické obtíže jako narušení vztahových možností člověka (Čálek, 2005). Pokud je způsob, jakým se člověk vztahuje ke světu, dlouhodobě omezen nebo zatížen, může se toto omezení projevit také na úrovni tělesného prožívání.
Tělesné symptomy mohou mít v tomto smyslu ohlašovací charakter.
„Tělesné příznaky mají často ohlašovací funkci. Upozorňují na skutečnost, že v životě nemocného něco není v pořádku a že některé jeho vztahové možnosti jsou omezené.“
(Čálek, 2005, s. 490)
Na tuto perspektivu navazuje také Medard Boss, který rozvíjel daseinsanalytickou psychoterapii v dialogu s medicínou. Podle Bosse nelze tělesné symptomy chápat pouze jako biologické poruchy organismu, ale také jako projevy způsobu, jakým člověk existuje ve světě (Boss, 1979).
Proto daseinsanalýza nepracuje s univerzální symbolikou symptomů. Význam tělesného symptomu je vždy nutné hledat v kontextu konkrétní životní situace člověka.
Například dech není pouze fyziologickým procesem. Je také způsobem otevřenosti vůči světu. V některých situacích může být tendence zadržovat emoce nebo životní projevy spojena také se zadržováním dechu nebo s napětím v oblasti hrudníku.
Psychoterapeutická práce
Základním nástrojem daseinsanalytické psychoterapie je rozhovor. Terapeutický proces se zaměřuje především na porozumění klientovu způsobu bytí ve světě.
Terapeut neusiluje o interpretaci symptomů ani o jejich redukci na psychologické mechanismy. Snaží se spíše porozumět tomu, jak klient existuje ve svém světě a jaké možnosti jeho života jsou v dané situaci omezené.
V daseinsanalytickém přístupu se někdy hovoří o dvou rovinách porozumění:
Vyrozumívání – snaha porozumět klientově zkušenosti tak, jak se mu samotnému ukazuje.
Vrozumívání – hlubší existenciální porozumění, kdy terapeut vstupuje do klientova světa a snaží se uchopit význam jeho zkušenosti v širším kontextu jeho života.
Jak uvádí Růžička, psychoterapie může být chápána jako prostor, ve kterém se člověk učí novému porozumění vlastnímu životu a své existenciální situaci (Růžička, 2010).
Příklad z praxe
Klientka ve čtvrté dekádě života vyhledala psychoterapii pro dlouhodobý tlak na hrudi a obtíže s dechem. Somatická vyšetření byla opakovaně bez patologického nálezu.
Klientka své obtíže popisovala jako pocit, že „se nemůže úplně nadechnout“. Tyto obtíže se objevovaly především v situacích zvýšené odpovědnosti.
V průběhu terapeutických setkání se postupně začal otevírat kontext jejího životního příběhu. Klientka vyrůstala v prostředí s vysokými nároky na výkon a s omezeným prostorem pro vyjadřování emocí.
Postupně začala vnímat souvislost mezi pocitem ohrožení v náročných situacích a napětím v oblasti hrudníku.
Jak se v terapii otevíral prostor pro nové porozumění těmto situacím a pro vyjadřování emocí, docházelo také k postupnému zmírnění tělesných obtíží.
Závěr
Daseinsanalytický přístup umožňuje nahlížet psychosomatické obtíže v širším kontextu lidského života. Tělesné symptomy mohou být chápány jako součást způsobu, jakým člověk existuje ve světě a vztahuje se k vlastní životní situaci.
Psychoterapeutická práce pak směřuje především k porozumění této situaci a k postupnému rozšiřování životních možností člověka.
Tělesný symptom tak může být někdy chápán nejen jako projev obtíže, ale také jako způsob, jakým lidská existence upozorňuje na omezení vlastních životních možností.
Literatura
Boss, M. (1979). Existential Foundations of Medicine and Psychology.
Čálek, O. (2005). Skupinová daseinsanalýza. Praha: Triton.
Heidegger, M. (1996). Bytí a čas. Praha: Oikúmené.
Růžička, J. (2010). Péče o duši v perspektivách psychoterapie. Praha: Triton.
