doc. RNDr. ThLic. Karel Sládek, Ph.D., MBA
Abstrakt
Článek se zabývá rozvíjejícím se oborem lesní medicíny a lesní terapie jako inovativního přístupu v rámci ekopsychosomatiky. Text nejprve reflektuje negativní dopady environmentální krize na lidskou psychiku (environmentální žal a úzkost) a následně představuje japonský koncept Shinrin-Yoku (lesní koupele) jako terapeutický nástroj. Na základě aktuálních studií jsou popsány bio-psycho-socio-spirituální přínosy expozice lesnímu prostředí, včetně posílení imunitního systému (aktivita NK buněk), snížení stresových markerů a zlepšení kognitivních funkcí. Práce zdůrazňuje potenciál integrace lesní terapie do systémů veřejného zdraví prostřednictvím tzv. „předepisování přírody“.
Klíčová slova: lesní terapie; Shinrin-yoku; ekopsychosomatika; prevence; environmentální zdraví
Abstract
This article explores the emerging field of forest medicine and forest therapy as an innovative approach within eco-psychosomatics. The text first reflects on the negative impacts of the environmental crisis on the human psyche (environmental grief and eco-anxiety) and subsequently introduces the Japanese concept of Shinrin-Yoku (forest bathing) as a therapeutic tool. Based on current research, the bio-psycho-socio-spiritual benefits of forest exposure are described, including immune system enhancement (NK cell activity), reduction of stress markers, and improvement of cognitive functions. The paper highlights the potential for integrating forest therapy into public health systems through "nature prescribing."
Keywords: forest therapy; Shinrin-Yoku; eco-psychosomatics; prevention; environmental health
Úvod: Od environmentální úzkosti k ekopsychosomatice
V současné době roste stále více povědomí o pozitivním vlivu přírodního prostředí na lidské zdraví. Výzkum v oblasti environmentálního zdraví se zpočátku orientoval na neblahý vliv znečištěného prostředí na člověka, který souvisel s přítomností a koloběhem toxických látek v přírodě a s jejich dopadem na lidský organismus. K tomu znečištěné životní prostředí a ztráta biodiverzity způsobuje formy úzkosti, který se v odborné literatuře nazývá jako environmental anxiety (Vaškovic & Vičanová, 2024). Tyto dopady, projevující se jako strach z budoucnosti, pocity bezmoci, poruchy spánku, napětí, únava, rezignace nebo projevovaná agrese, přispívají ke zvýšené nemocnosti. Environmentální úzkost se může projevovat jako nespecifická obava nebo jako podvědomé a paralyzující očekávání konce vlastního života a všeho.
Na druhou stranu, paralelně s rostoucím povědomím o environmentálních rizicích, se stále více studií začalo věnovat pozitivním dopadům pobytu v přírodě na zdraví člověka. Tyto přístupy nabízejí inovativní cesty k podpoře celkového zdravotního stavu a k prevenci nemocí. Klíčovým milníkem v tomto směru byl rozvoj lesní medicíny a lesní terapie, které vycházejí z japonského konceptu Shinrin-Yoku neboli „lesní koupele“. Původně japonský národní zdravotní program Shinrin-Yoku se vyvinul v globální hnutí, které se snaží znovu propojit lidi s přírodou za účelem dosažení zdraví a duševní pohody (Li, 2018).
Hluboký psychologický dopad přírody je vysvětlován konceptem biophilie, který je definován jako vrozená tendence soustředit se na život a na přirozený příklon lidstva k přírodnímu světu (Wilson, 1986; Kellert & Wilson, 1995). Tato evoluční predispozice vysvětluje, proč se v přírodním prostředí cítíme tak dobře a proč má na nás tak silný regenerační účinek.
Cílem tohoto článku je formou literární rešerše stručně představit bio-psycho-socio-spirituální účinky lesní terapie a výsledky lesní medicíny – a diskutovat jejich potenciál pro psychosomatickou praxi. V propojení s klasickou psychosomatikou, která se tradičně zaměřuje na interakci mysli a těla, jde o její rozšíření o témata tzv. ekopsychosomatiky. Tento nový pohled integruje environmentální vlivy na psychické a somatické zdraví, čímž nabízí komplexnější přístup k pochopení a léčbě onemocnění v kontextu našeho vztahu k přírodě.
Metodika a průběh lesní terapie
V praxi vlastní lesní terapie jde o procházky lesními ekosystémy s doprovodným terapeutickým programem. V první fázi terapeutické cesty lesem je důležité vytvoření bezpečného prostředí a individuální nebo společné naladění se na terapii, včetně seznámení s principy Shinrin-Yoku. Navazující část procházky v lese má za cíl „smyslové ponoření“ do přítomného okamžiku v přírodě. Účastníci se procházejí pomalým tempem, často na krátkých úsecích, aby se mohli plně soustředit na své okolí. Jde o pozorování barev, vzorů listí a kůry, hry světla pronikajícího mezi stromy nebo detailů přírodních prvků v okolí. Pokračuje naslouchání zvukům lesa, zpěvu ptáků, šustění listí, tekoucí vodě nebo tichu. Nechybí hmatové prozkoumávání přírody, například hlazení kůry stromu, pocit mechu nebo držení listu v prstech, bosá chůze. Čichem lze pozorně vnímat vůni lesa, která je součástí terpenového profilu lesa (o jeho vlivu na zdraví viz dále). Průvodci mohou následně navrhovat i reflektivní aktivity, včetně relaxace v zavěšené síti, uměleckých projevů, psaní deníku, poezie, námětů pro život, meditací, četby duchovní literatury. Nakonec se účastníci shromáždí v kruhu a mají příležitost sdílet své postřehy a pocity, což posiluje sociální skupinu a inspiruje k dalšímu propojení s přírodním prostředím. Na úplný závěr se často koná čajový obřad, který rituálně uzavírá ušlou cestu a podporuje integritu celého zážitku. Jednotlivé etapy cesty jsou rovněž monitorovány a analyzovány (Miyazaki, 2018; Kotera et al., 2022; Subirana-Malaret et al., 2023).
Bio-psycho-socio-spirituální účinky terapie pohledem lesní medicíny
Lesní terapie a lesní medicína představují komplexní přístupy, které synergicky ovlivňují lidské zdraví na několika úrovních: biologické, psychologické, sociální a spirituální. Studie opakovaně prokazují, že expozice lesnímu prostředí vede ke snížení aktivity sympatického nervového systému (spojeného se stresem a "bojuj nebo uteč" reakcí), a naopak ke zvýšení aktivity parasympatického nervového systému (odpovědného za relaxaci a "odpočívej" reakci). Tento posun snižuje stres a napomáhá zotavení (Park et al., 2010). Profesor Qing Li z japonské Nippon Medical School se svou výzkumnou skupinou významně přispěl k objasnění těchto mechanismů, zejména v kontextu tzv. psycho-neuro-endokrino-imunitní sítě (Li & Kawada, 2011; Lee et al., 2012). Pozitivní účinky lesní terapie jsou zprostředkovány především prostřednictvím expozice přírodním stimulantům, jako jsou fytoncidy, zvláště terpeny (prchavé organické sloučeniny emitované stromy). Jedním z nejvýznamnějších příspěvků profesora Li je výzkum vlivu lesního prostředí na imunitní systém. Jeho studie opakovaně prokázaly, že pobyt v lese zvyšuje aktivitu NK buněk (přirozených zabíječů) a produkci protirakovinných proteinů (Li, 2022). Dále bylo zjištěno, že trávení času v lesním prostředí snižuje krevní tlak a tepovou frekvenci (Farrow & Washburn, 2019; Péterfalvi et al., 2021; Simpattanawong et al., 2024; Ochiai, 2015).
Z vlivu lesní terapie na lidskou psychiku výzkum profesora Li a dalších s použitím testu Profilu náladových stavů (Profile of Mood States POMS) ukázal, že Shinrin-Yoku snižuje skóre pro úzkost, depresi, hněv, únavu a zmatek, zatímco zvyšuje skóre pro vitalitu, takže prokazuje preventivní účinky na různé projevy deprese (Li, 2022; Bielinis et al., 2019). Rešerše opakovaně uvádějí, že lesní koupele vedou k signifikantnímu snížení hladin stresového hormonu kortizolu a zvýšení hladiny serotoninu, což přímo souvisí s lepším zvládáním stresu (Krala-Szkaradowska et al., 2024). Bylo také zjištěno, že lesní terapie zlepšuje koncentraci a kognitivní funkce (Shin et al., 2011). Studie se rovněž zabývají lesní terapií jako prevencí syndromu vyhoření (Kavanaugh et al., 2022). Výsledky výzkumů prokazují významné psychologické a fyziologické zdravotní a blahodárné účinky lesní terapie u lidí s duševními poruchami nebo se syndromem chronické únavy (Kil et al., 2023; Serrat et al., 2025).
Z pohledu sociálních vazeb mohou skupinové aktivity v lesní terapii pomoci účastníkům být otevřenější vůči sobě navzájem a zvýšit soudržnost ve skupině. Účast v programech lesní terapie podporuje rozvoj mezilidských vztahů a přátelství. Důležitou roli ve vytváření pocitu bezpečí, důvěry a sociální interakce hraje kvalifikovaný průvodce (Nachin et al., 2022; Yu et al., 2017).
Spirituální dimenze pobytu v přírodě není až tak často reflektována v odborných studiích, nicméně představuje zásadní aspekt kontaktu s přírodou. Přírodní prostředí může vyvolávat pocity úžasu a smysl pro transcendenci. Pocity posvátné úcty, bázně a respektu (awe) jsou spojeny se změnami v neurofyziologii, snížením zaměřenosti na sebe, zvýšenou prosociální vztahovostí, větší sociální integrací a zvýšeným pocitem smyslu, což vše prospívá duševní pohodě. Přírodní prostředí je také spouštěčem transcendentních zážitků a inspirace pro individuální spirituální vyjádření, vědomí posvátnosti života a mystické prožitky (McDonald et al., 2009; Monroy & Keltner, 2023).
Limity současného výzkumu
Limity dosavadních studií jsou rovněž reflektovány. Jde zejména o metodologická omezení, jako je nedostatečná délka a frekvence intervencí či nedostatečné velikosti vzorků. Je zapotřebí provádět více výzkumů s přísným designem randomizovaných kontrolovaných studií. Dále je obtížné srovnávat studie kvůli široké variabilitě typů intervencí, které jsou označovány stejnými názvy. Prozatímní nedostatek základního teoretického výzkumu a multidisciplinární komunikace také představují limity současného bádání (Oh et al., 2017; Wang et al., 2022; Wen et al., 2019). Jde jistě o důležité výzvy pro budoucí výzkum.
Závěr
Uvedená fakta dokládají existenci rostoucího zájmu o výzkum v oblasti lesní medicíny a o integraci lesní terapie do programů veřejného zdraví. Koncept "předepisování přírody", kdy lékaři předepisují pacientům čas strávený v přírodě jako součást terapeutického plánu, získává na popularitě a je považován za slibný nástroj pro podporu zdraví (Racz et al., 2022, Kondo, 2020). Psychosomatické společnosti mohou hrát klíčovou roli v podpoře a začlenění lesní terapie do svých doporučení, vzdělávacích programů a klinických praxí.
Použitá literatura
BIELINIS, Ernest, et al. The effects of a short forest recreation program on physiological and psychological relaxation in young polish adults. Forests, 2019, 10.1: 34.
FARROW, Marc R.; WASHBURN, Kyle. A review of field experiments on the effect of forest bathing on anxiety and heart rate variability. Global Advances in Health and Medicine, 2019, 8: 2164956119848654.
KAVANAUGH, John, et al. Assessing the impact of a Shinrin-Yoku (Forest Bathing) intervention on physician/healthcare professional burnout: A randomized, controlled trial. International Journal of Environmental Research and Public Health, 2022, 19.21: 14505.
KELLERT, Stephen R.; WILSON, Edward O. The Biophilia Hypothesis. Island Press 1995.
KIL, Namyun, et al. Psychological and physiological health benefits of a structured forest therapy program for children and adolescents with mental health disorders. International Journal of Mental Health Promotion, 2023, 25.10: 1117-1125.
KONDO, Michelle C., et al. Nature prescriptions for health: A review of evidence and research opportunities. International journal of environmental research and public health, 2020, 17.12: 4213.
KOTERA, Yasuhiro; RICHARDSON, Miles; SHEFFIELD, David. Effects of shinrin-yoku (forest bathing) and nature therapy on mental health: A systematic review and meta-analysis. International journal of mental health and addiction, 2022, 20.1: 337-361.
KRALA-SZKARADOWSKA, Magdalena, et al. Effect of forest bathing (‘shinrin-yoku’) on human health–a literature review. Medycyna Środowiskowa–Environmental Medicine, 2024, 27.1: 12-17.
LEE, Juyoung, et al. Nature therapy and preventive medicine. Public Health-Social and Behavioral Health, 2012, 16: 325-350.
LI, Qing. Effects of forest environment (Shinrin-yoku/Forest bathing) on health promotion and disease prevention—the Establishment of “Forest Medicine”—. Environmental Health and Preventive Medicine, 2022, 27: 43-43.
LI, Qing. Šinrin-joku: Japonské umění lesní terapie. Pragma 2018.
LI, Qing; KAWADA, Tomoyuki. Effect of forest therapy on the human psycho-neuro-endocrino-immune network. Nihon eiseigaku zasshi. Japanese Journal of Hygiene, 2011, 66.4: 645-650.
MCDONALD, Matthew G.; WEARING, Stephen; PONTING, Jess. The nature of peak experience in wilderness. The Humanistic Psychologist, 2009, 37.4: 370-385.
MIYAZAKI, Yoshifumi. Šinrin-joku: Japonské umění lesní terapie. Grada 2018.
MONROY, Maria; KELTNER, Dacher. Awe as a pathway to mental and physical health. Perspectives on Psychological Science, 2023, 18.2: 309-320.
NACHIN, Laurence, et al. Roles and impacts of the forest therapy guide: recommendations from practice. International Journal of Spa and Wellness, 2022, 5.3: 298-307.
OH, Byeongsang, et al. Health and well-being benefits of spending time in forests: Systematic review. Environmental Health and Preventive Medicine, 2017, 22.1: 71.
OCHIAI, Hiroko, et al. Physiological and psychological effects of forest therapy on middle-aged males with high-normal blood pressure. International Journal of Environmental Research and Public Health, 2015, 12.3: 2532-2542.
PARK, Bum Jin, et al. The physiological effects of Shinrin-yoku (taking in the forest atmosphere or forest bathing): evidence from field experiments in 24 forests across Japan. Environmental Health and Preventive Medicine, 2010, 15.1: 18-26.
PETERFALVI, Agnes, et al. Forest bathing always makes sense: Blood pressure-lowering and immune systém-balancing effects in late spring and winter in Central Europe. International Journal of Environmental Research and Public Health. 2021, 18.4: 2067.
RACZ, Aleksandar, et al. The potential to integrate Forest therapy and Forest bathing (Shinrin-Yoku) with Nature-based mindfulness into public health programs. Rad Hrvatske akademije znanosti i umjetnosti. Medicinske znanosti, 2024, 563.66-67: 26-37.
SERRAT, Mayte, et al. The psychological benefits of forest bathing in individuals with fibromyalgia and chronic fatigue syndrome/myalgic encephalomyelitis: A pilot study. Healthcare. MDPI, 2025: 1654.
SHIN, Won Sop et al. The influence of interaction with forest on cognitive function. Scand J For Res. 2011;26(6):595–8.
SIMPATTANAWONG, Dararat; LI, Qing; MCEWAN, Kirsten. A controlled trial comparing the impact of guided forest bathing or a mindful urban walk on heart rate, blood pressure, and mood in young Thai adults. People and Nature, 2024, 6.6: 2577-2586.
SUBIRANA-MALARET, Montse, et al. A multi-country study assessing the mechanisms of natural elements and sociodemographics behind the impact of forest bathing on well-being. Forests, 2023, 14.5: 904.
VAŠKOVIC, Petr; VIČANOVÁ, Gabriela. Anxiety, Hope and Meaning in Times of Ecological Crisis: An Existential-Phenomenological Perspective on Environmental Emotions. Human Studies, 2024, 47.4: 771-791.
WANG, Xin, et al. Mapping of research in the field of forest therapy-related issues: A bibliometric analysis for 2007–2021. Frontiers in Psychology, 2022, 13: 930713.
WEN, Ye, et al. Medical empirical research on forest bathing (Shinrin-yoku): A systematic review. Environmental Health and Preventive Medicine, 2019, 24.1: 1-21.
WILSON, Edward O. Biophilia. Harvard University Press, 1986.
YU, Chia-Pin, et al. Effects of short forest bathing program on autonomic nervous systém activity and mood states in middle-aged and elderly individuals. International Journal of Environmental Research and Public Health, 2017, 14.8: 897.
